Střelba z luku

Střílíme z sportovních reflexních luků u kterých je síla nátahu oproti kladkové kuši mnohem nižší a luk tak po krátké instrukci dokáže natáhnout prakticky každý. Při střelbě z luku používáme ochranu obou paží proti zranění od tětivy a střílí se do olympijských terčů na vzdálenosti 15, 20 a 25 m.

Střelba z luku je jedna z nejstarších střeleckých disciplín.

Obecně lze dnes lukostřelbu zařadit do sportovních činností, jejichž cílem je střílet co nejpřesněji z různých vzdáleností do terče a zásahy získat co nejvíce bodů. Specificky však střelba z luku prošla historicky dlouhým vývojem, v němž sehrály důležitou roli typy luků, druhy šípů, osobní pojetí a fyzická kondice lučištníků a jednotlivé neustále se vyvíjející disciplíny. Lze konstatovat, že vývoj střelby z luku vycházel z praxe a praxí se potvrzoval. Byl záležitostí empirickou a dodnes je intuitivní. Umění střelby z luku se skrývá v důsledném úplném duševním ovládnutí tělesné motoriky.

Druhy střelby z luku z hlediska historie: lovecká, válečná, meditativní, společenská.
Lovecká - klasické pojetí za účelem opatření si potravy, tedy existenční záležitost.
Válečná - žádnou jinou zbraň nepoužívalo lidstvo ve válkách tak dlouho jako luk.
Meditativní - zen (soustředěné rozjímání zaměřené na všestrannou disciplinovanost jedince) a lukostřelba, kjudo.
Společenská - známá jako hry a zvyky lučištníku v různých dobách a na všech obydlených kontinentech.